Verše špitální s dobrým koncem

JAK TO ZAČALO

Když mě pustili z práce
řekla jsem si krátce
zaměstnání bylo dosti
budu ženou v domácnosti.

Moc jsem si to neužila,
choroba se přihlásila.
teď už vím, že je to tak
do klepet mě chytil rak.

Na krku mám jelito,
škoda, otok není to,
mám tam velkou metafázi,
s nervy mi to pěkně hází.

Na plících je novotvar,
to je také hrozný dar.
Kolik já mám ještě plánů
a teď možné skončím v Pánu.

Také jsem se obávala
co biopse ukázala
je to forma zhoubná
pro mě rána hrozná.

Diagnóza stanovila:
„choroba je pokročilá“.
Jaképak mám vyhlídky?
Asi Petrov – u zídky.

Šla jsem si už vybrat místo,
kde je sucho, pěkně čisto.
Člověk musí myslet přeci
i na ty poslední věci.

Ať se nikdo nediví,
že mi vlasy šediví,
že jsem velmi smutná,
kafe mi nechutná.

Na všechno se připravuji
majeteček rozděluji.
Když nezabere CHEMA
rubáš kapsy nemá.

Pan doktor mi věští,
že mám vlastně štěstí,
mám Hodgkinovu chorobu
a jen někteří jdou do hrobu.

„Zdravá už víc nebudete,
pár let důchod užijete,
nebojte se toho
odléčených je mnoho.“

Nemohu to tedy vzdát,
musím začít bojovat,
svou poslední vůli,
roztrhla jsem v půli.

Zítra jedu do špitálu,
sbaleno mám jak na bálu
nejdřív Šumperk, pak volá
Olomoucká onkola.

Dobře se tu mějte,
často vzpomínejte,
za nějaký čas
přijdu domů zas.

JAK SE BERE CHEMA

Dopis přítelkyni

Když Ti najdou na plicích
co tam nemá být,
tak se musíš velmi snažit
nemoc zaléčit.

Přijdou různá vyšetření
krve, plic a kostní dřeň,
příjemného nic to není
strach a lítost zároveň.

Vzorek zasažené tkáně
na rozbory zašlou hned,
když se zjistí – je to zhoubné,
jako bys vypila jed.

Operovat se to nedá,
je to do plic vrostlé,
metastáze na uzlinách
počítáš snad po sté.

Začneš s chemoterapií
kapaček je dosti,
doplňuješ tekutiny
tablet baštíš hrsti.

Kúra trvá den, či dva,
pak se doma léčiš,
psychika se nalamuje,
každou chvíli brečíš.

Každý měsíc je kontrola
krev na rozbor musí
a k tomu PORT zašili
propláchnout ho zkusí.

Celá léčba tak půl roku
v sériích se bere,
všechna ta chemie těžká
s nádorem se pere.

Každá dávka vždycky zničí
zhoubných buněk mraky
velká smůla je však při tom,
že těch zdravých taky.

O deset kil, někdy více
každému sjede váha,
kůže na těle jen visí,
únava Tě zmáhá.

Tak po druhé sérii
začnou vlasy padat,
jen hřebenem protáhneš,
spadne Ti kus krásy.

Pojišťovna na ruku
tisíc korun podá,
na slušivou paruku
ta Ti půvab dodá.

Dej si pozor na zranění,
krev máš naředěnou,
také zuby si dej spravit
ještě před tou chemou.

Po třech léčbách už se pozná,
zda léčba úspěch slaví,
či nasadí jinou kúru
co Ti zlepší zdraví.

Chce to kázeň, trpělivost,
když léky ničí játra,
skoro každý navštěvuje
svého psychiatra.

Doufej v dobré, dokud dýcháš,
jak je někde psáno,
raduj se ze skutečnosti,
že jsi vstala ráno!

CHEMOTERAPIE II.

Zas na hematolce v pokoji
ve špitálním ústrojí
další chemu začínám
rozbor krve dobrý mám.

Že mám špatné žíly
tak mi tady všili
pod klíční kost blánu
pro tu chemo bránu.

PORT je na katetr napojený,
do velké žíly zavedený
a vypadá tak trošičku
jako dno od cedníčku.

Sestra stojan přiváží,
pytlík s chemou naráží,
do PORTU vpíchla jehličku
a připojila hadičku.

Nejdříve mi kape vždycky
roztok fyziologický
a pak kúra BEACOPP
ležím při ní jako snop.

Je mi zle a zvracím,
zároveň mám „hnačku“
každou chvíli na košili
udělám si značku.

Na WC stojan vláčet musím,
do džbánu se trefit zkusím,
kolik vypiju a vyčurám
na papírek znamenám.

Když mám silné nevolnosti
injekce pomůže dosti
den s nocí se takhle střídá,
někdy je to vskutku bída!

Dvě lůžka jsou na pokoji
i televize tady stojí
a spolupacientka má
bývá na tom jako já.

Kapačky si hlídáme,
u toho se střídáme,
nevěřili by jste ani
jak u toho bere spaní.

Kdo dokape, přiškrtí hadičku,
zazvoní na sestřičku,
ta další flašku nahodí,
vlídné slovo prohodí.

Teď beru lék PREDNISON
mám po něm hlad jako slon,
otok obličeje mám
jak otesánek vypadám.

Prednison mi draslík bere,
zpět ho dodá RANISAM,
ANOPYRIN krev zas ředí
a mnoho jiných tablet mám.

A jako kulturní vložku
máme denně psycholožku,
kdo z chemy chytne depresi
na psychinu zajde si.

Asi mě to taky bere,
někdy mě už všechno žere
slabá jsem jak loňský sníh
málokdy mě chytne smích.

Snad všechno to trápení
vezme dobré skončení
a za čas už budu snad
na špitál jen vzpomínat!

PODĚKOVÁNÍ

Tak to na tom světě chodí,
zdravý někdy omarodí,
když ta nemoc vážná je,
nemá klidu, pokoje.

Koho chytne „rak“ ten ví,
že to není růžový,
na lékařích loudí zprávy,
že zas brzo bude zdravý.

O život se každý třese,
dostaví se i deprese,
té se však nesmíme bát
musí se s ní bojovat.

Kdo si léčí „HODGKINA“
na hematolce začíná.
dodá vzorky kostních dření,
má prohlídky, vyšetření.

V ambulanci sestřičky
pilné, jako včeličky
hned po ránu pospíchají
krev na rozbor odbírají.

Lékaři pak uváží,
jak se ta krev vysráží,
koho čeká CHEMA
a kdo ji mít nemá.

Na lůžkovém oddělení
je nadstandartní vybavení
než kapačky v těle zmizí
sledujeme televizi.

Kila letí dolů kvapem,
se stojanem chodbu šlapem,
a také ta holá hlava
s psychikou nám pěkně mává.

Naštěstí tu máme péči,
která nám všem dobře svědčí
celé dny a také v noci
jsou nám všichni ku pomoci.

Všem lékařům patří dík
jsme vám vděčni za tolik!
Vaše práce těžká je
a ne každý vyhraje.

Sestřičkám děkujem znova
za laskavost, vlídná slova,
dík vaší odborné péči
vše se lépe léčí.

Milé sestry, lékaři,
kéž se vám vždy podaří
navrátit nám zdraví, klik,
vždyť je tolik krásné žít!