Vaše příběhy

O svůj příběh plný naděje a odhodlání se rozhodla podělit také Andrea, maminka dvou malých dětí, která se hned dvakrát musela vypořádat se zákeřnou nemocí – hodgkinovým lymfomem. Po první úspěšné sérii léčby se situace natolik zkomplikovala, že bylo nutné přistoupit k transplantaci krvetvorných buněk.

Veroničin příběh o boji s akutní leukémií se začal psát teprve nedávno, v roce 2014 jí lékaři sdělili diagnózu, o rok později podstoupila transplantaci. O své zkušenosti, prožitky a pocity, které zažívala během léčby, se rozhodla podělit nejen na tomto webu, ale také v rámci 2. Pacientského dne, který byl věnován 20. výročí zahájení transplantačního programu v Olomouci.

Příběh paní Věry začal před několika lety. Výlet s dětmi, pád, nevinná zlomenina ruky. V podstatě ale nic z čeho by se dalo usuzovat, že následující měsíce se stanou pro paní Věru noční můrou. Zdravotní stav se začal zhoršovat a prvotní odmítání lékařské péče již bylo nevyhnutelné. Následná sdělená anamnéza byla šokující - akutní myeloidní leukémie.

Paní Liba - velká bojovnice, kterou ani zákeřná nemoc nedokázala zlomit. Bolesti břicha, zvýšená teplota, kašel, ubývání na váze a narůstající únava přivedla paní Libu k nejednomu lékaři. Běžná vyšetření ale zpočátku nerozklíčovala diagnózu, která vyplula později v Olomouci navenek. Od obvodního lékaře se dostala paní Liba na plicní ambulanci, kde měla podezření na nádor. Ten se ale naštěstí nepotvrdil. Nakonec skončila pacientka na Hemato-onkologii v Olomouci, kde jí byla sdělena diagnóza.

Cronova nemoc a nyní ještě akutní leukémie. To byla zdrcující realita pro maminku dcery, kterou čekala dlouhá cesta boje. Duchovní podpora přátel a manžela ale dodávaly mamince naději, že dcera bude v pořádku. Následovaly chemoterapie, které byly pro tělo holčičky velmi zatěžující. Nicméně domácí prostředí a láska okolí poté pomáhaly dceři se rychleji zotavovat.Krevní obraz se nyní zlepšuje a víra maminky je tak silnější.

Nemoc odvedla pacientku z rodinného statku od svého kovboje a dětí. Otevřeně a často i až s nadsázkou vypráví o svém stavu žena, jež se podrobila autotransfúzi. Bohužel se pro ni nenašel vhodný dárce kostní dřeně.

Každý pacient se se svou nemocí vyrovnává jinak. Pacientka hemato-onkologické kliniky se rozhodla podělit se o svou zkušenost s ostatními, proto sepsala svůj příběh. Úkolu se zhostila ale skutečně netradičním způsobem. Příběh v podobě veršů má dodat ostatním pacientům povzbuzení a útěchu v jejich trápení. Jak sama pacientka uvádí, dnes má doma obšírnou sbírku veršů, jejichž skládání jí pomáhalo při léčbě.